Sváteční Shakespearova poštaSváteční Shakespearova poštaSváteční Shakespearova poštaSváteční Shakespearova poštaSváteční Shakespearova poštaSváteční Shakespearova poštaSváteční Shakespearova poštaSváteční Shakespearova poštaSváteční Shakespearova pošta

Sváteční Shakespearova pošta (Premiéra: 14. 4. 2015)

Hrají: Hana Maciuchová, Martin Hilský, Miloš Horanský
Režie: Miloš Horanský

         

Výběr ze Sonetů Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského přednese Hana Maciuchová.

Tajemství Shakespearových Sonetů, vám poodhalí Martin Hilský, večerem provází Miloš Horanský. Přijďte si poslechnout básnické dialogy o lásce, smrti a pomíjivosti času.

Překlad a dramaturgie: Martin Hilský
Výtvarná spolupráce: Ivana Brádková
Režie: Miloš Horanský

Po představení zveme diváky na besedu a autogramiádu překladatele spolu s prodejem knih Sonetů.


Předpokládaný konec představení: 21,30 hod.
Představení nemá přestávku.


 

Pořad České televize Hyde Park Civilizace.

Článek na iDNES.cz 

Článek na NOVINKY.cz

Krédo překladatele

Shakespeare byl, na rozdíl od ostatních anglických autorů sonetů, především divadelní básník. Z této prosté skutečnosti se postupně formoval názor, který byl pro gesto mých překladu Shakespearových sonetů určující – koncepce divadelního překladu Sonetů. Můj překlad vychází z přesvědčení, že Shakespearova sonetová komůrka, která měří na šířku pět stop a na výšku čtrnáct řádků, je Shakespearovo „jeviště svět", že Shakespeare se v tomto přísně vymezeném prostoru pohybuje zcela přirozeně a svobodně.
Že přesvědčuje, radí, stěžuje si, utěšuje, vytýká, poučuje, nabádá, napomíná, vyzývá, chválí, lichotí, vemlouvá se, varuje a hrozí, zatracuje, prosí, vzteká se, soptí, nadává, vysmívá se, naparuje se i pochybuje, uráží i uctívá, zpívá a spílá, zoufá si i doufá, je přímočarý i manýristicky komplikovaný, fyzický i metafyzický, a ať píše o lásce a sebelásce, o pomluvě, o lhaní, o zradě, přátelství či uplývání času, je v tom obsažena komedie i tragédie lidského údělu.
Že každé slovo v Shakespearově sonetu je herec a každý verš pak divadelní part.
Že Shakespearův sonet nejen něco říká, ale také něco dělá, a že často říká něco jiného, než dělá.
Že Sonety jsou jazyk v dramatické akci a že jejich překlad by měl tuto skutečnost respektovat.
Že Shakespearův sonet není stromečkem na rýmy, algoritmem či křížovkou, kterou je třeba v překladu vyluštit, ale básní, která svou neustálou proměnlivostí významů připomíná proudící vodu či plápolající oheň.
Že smyslem překladů Shakespearových sonetů je býti věrný jejich sémantické energii, jejich významovým proudům a protiproudům.
Že v Sonetech je humor a řada erotických slovních hříček, které je dobré v překladu rozkrývat a ne zakrývat.
Že Sonety jsou sice básně, které představují to, čemu se říká literární kánon, přesto či právě proto je třeba s nimi v překladu zacházet ne jako s kultovními předměty, ale spíše jako s básnickými dialogy, rozhovory mezi „já" a „ty".
Že na počátku jednadvacátého století v Shakespearových Sonetech nepromlouvá Klasik či Bard, že jsou spíše příležitostnou poezií, básnickými dopisy, tak trochu sváteční shakespearovskou poštou.
Že to, co v Sonetech přežívá a co oslovuje současné čtenáře, nejsou Velké Myšlenky či Věčné Pravdy, ale paradoxy konkrétního bytí.
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Martin Hilský

Můj Shakespeare
Jako by si Bůh čas od času oblékl lidskou bytost, vstoupil do ní a vdechl jí génia – aby vydal zvěst o své přítomnosti a znamení lidských možností. A tak tu strmí Platón, Einstein, Bach, Michelangelo, Shakespeare a jiní... A Ježíš, zvaný jeho syn.
Velehoru Shakespeare jsem viděl zdálky, tušil o ní - ale dlouho neslézal. Až ve svém třetím angažmá, v tehdejším Státním divadle Ostrava... a hned Hamletem. K mé radosti a ku pomoci s Jiřím Adamírou. To se ví, že prodírat se spolu Hamletem nás sblížilo; a tak jsme s tímto velikým hercem a aristokratem intelektuálním i etickým zůstali navždy přátelé.
Pak už mne Shakespeare neopouštěl. V různých angažmá jsem v různých překladech inscenoval: Sen noci svatojánské, Veselé paničky Windsorské, Komedii plnou omylů, Macbetha, Othella, Antonia a Kleopatru. Nejbližší mi byl Hamlet a Antonius a Kleopatra. Ti dva to je hymnus na lásku – ne Romeo a Julie, téměř ještě dětí a jejich první milostný zážeh –jedinečný, palčivý a květnatý. Život jim berou nenávist rodů a osudové náhody. Antonius a Kleopatra jsou zralí, jejich láska je monumentem citu a volby. Jí obětují své říše i životy. .. A jako ve všech Shakespearových textech - vesmír postav, vztahů, situací a obrazů nejvyšší poezie...
Shakespearovým Sonetům jsem se přiblížil v překladu Jana Vladislava a dovršil splývání s nimi v přebásnění Martina Hilského. Je skvělým obrazem naší anglistiky, že Sonety jsou od prvního J. V. Sládka přeloženy tolikrát. Vrcholem té řady je ne překlad – ale, ano - přebásnění prof. Hilským, který přetlumočil celé dílo dramatika a básníka W. S. Takové všeobsažné proniknutí do Shakespearova díla a do doby s ním související, cit pro jeviště, hercovu dikci a rozpětí křídel naší mateřštiny dělá ze Shakespeara v podání Hilského unikátní vklad do našeho písemnictví...
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 Miloš Horanský

S drzostí 16ti let jsem jako HÉRA z Mnoho povyku pro nic vlétla na profesionální jeviště Williamem nepolíbená. Dospělou mě Shakespeare svým nezměrným talentem objal a už nepustil. Byla jsem jeho DESDEMONOU, OLIVIÍ i královnou GERTRUDOU. Zjevením pro mne byly Sonety, nejdřív v překladu Jana Vladislava a pak v překladu Martina Hilského reinkarnátora WS s jeho výsostným rozborem. Mou korunou tvorby WS je RICHARD III. S jakým espritem, hereckými gesty, ironií balancuje tento současník mezi skutečností a zdáním! Chtěla bych ho hrát! Ďábelské, což? Leč vypadá to svatě!
                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                   Hana Maciuchová 

Martin Hilský (nar. 8. 4. 1943 v Praze)
překladatel, esejista, profesor Univerzity Karlovy (Filozofické fakulty) v Praze.
Patří k našim předním překladatelům Shakespearova díla. První jeho shakespearovský překlad vznikl v r. 1983 (Sen noci svatojánské) a od té doby přeložil celé dramatické dílo Williama Shakespeara (tj. celkem 38 her, Sonety a narativní básně). Za překlad Shakespearových Sonetů (1997) obdržel Jungmannovu cenu, za překlady a interpretaci Shakespearova díla obdržel Cenu Toma Stopparda za rok 2002 udělovanou Nadací Charty 77. Za rozhlasový pořad o Shakespearových Sonetech získal Výroční cenu Nadace Českého literárního fondu za rok 2002. V roce 2001 ho za zásluhy o šíření anglické literatury v České republice a za jeho shakespearovské překlady královna Alžběta II. jmenovala čestným členem Řádu Britského impéria (MBE). V roce 2011 získal státní cenu za překlad celého Shakespearova díla a prezidentem České republiky mu bylo téhož roku uděleno vyznamenání za zásluhy v oblasti kultury a školství.
Jeho překlad celého Shakespeara nazvaný William Shakespeare Dílo vyšel v jednom svazku v roce 2011 v nakladatelství Academia. Totéž nakladatelství vydalo v roce 2010 jeho studie a eseje o Shakespearových hrách a básních (Shakespeare a jeviště svět, 2010).
Publikoval zatím více než 60 knih, které se těší zájmu veřejnosti. Jeho překlady Shakespeara hrají česká divadla už třicet let.