Commedia finita

Hrají: Dana Černá, Jana Synková, Daniela Kolářová, Máša Málková
Napsala: Viktoria Hradská
Scéna:
Ivo Žídek
Kostýmy: Ivana Brádková
Výběr z původních nahrávek Emy Destinové: Emil Viklický
Režie: Lída Engelová

Nesmírně vtipná hra o naší nejslavnější operní pěvkyni Emě Destinnové.

Výpovědi její pedagogické konkurentky, uklízečky, společnice a komorné jsou svědectvím nejen o úspěších a pádech Emy Destinnové, ale především o závisti a malosti, které jako důvěrné známé provázejí i naše životy.


Premiéra 30. 3. 2015
Délka představení 1 hodina 50 minut, včetně přestávky


Recenze na NOVINKY.cz

Upoutávka na představení COMMEDIA FINITA

Hra „Commedia finita” vznikla před třiceti lety původně jako monodrama, jež bylo inspirováno na jedné straně dramatickým osudem jedné z nejslavnějších českých umělkyň, Emy Destinn, ale v nemenší míře malostí prostředí, které ji obklopovalo. Jméno Destinn šlo kdysi světem a stávalo se heslem módních salonů, jménem vzácných druhů růží, jemných cigaret a vybraných bonbonů. Když politická šikana ukončila její kariéru, zpívala po českých městečkách v sálech, kde leckdy ani nezatopili.

Autorka, Viktoria Hradská, pracovala v době vzniku hry profesně na úseku dějin českého filosofického myšlení přelomu století a zobrazené charaktery čtyř postav, provázející vzestupy a pády světoznámé pěvkyně, byly pro ni proto tragikomickým komentářem k „údělu umění v Čechách”. Nezapomeňme zároveň, že hra byla napsána v době, jakékoliv vybočení z průměru bylo víc, nežli neobvyklé a také většinou „po zásluze potrestáno”. Monodrama se dočkalo také rozhlasového ztvárnění v podání Jiřiny Jiráskové, ale dobová cenzura značnou část textu vyškrtla. V r. 1985 obsadila Lída Engelová v plzeňském divadle hru čtyřmi herečkami a v této úpravě se, až na malé výjimky, hraje dodnes. Ukazuje se, že téma výjimečného umělce v nechápajícím světě je stále živé a to nejen u nás, ale i v zemích sousedících. Hra už byla přeložena a realizována ve slovenštině, maďarštíně, polštině a němčině. Nová inscenace ve Viole se zaměřila především na prvky lidského charakteru, jimiž jsme nadále, „i po proudu času”, obklopeni. Proto až se poprvé začneme při představení smát, nezapomeňme, komu se smějeme – sobě se smějeme.

Ema Destinnová,vl.jm.Emilie Kittlová se narodila 26.2.1878 a zemřela 28.1.1930.
Česká operní pěvkyně(soprán),čestná členka Národního divadla v Praze(1908).Patřila k nejvýznamnějším představitelům českého interpretačního umění,dosáhla světové proslulosti mj.v Covent Garden v Londýně(1904-1914,1919),v Metropolitní opeře v New Yorku(1908-16 a 1920-21),v Národním divadle v Praze(1901-24).Činná též literárně(romány Ve stínu modré růže.Dr Casanova, básně)

V představení jsou použity ukázky z původních nahrávek oper:

1.A.Ponchielli – Gioconde (Berlín 1908), 2.B.Smetana – Hubička (Praha 1910), 3.B.Smetana – Dalibor (Praha 1910), 4.B.Smetana – Měla jsem chlapce (Praha 1910), 5.G.Verdi – Trubadúr (New York 1912), 6.G.Verdi – Maškarní ples (Berlín 1911), 7.G.Bizet – Carmen (Londýn 1908), 8.G.Puccini – Butterfly (Berlín 1908), 9.R.Leoncavallo – Komedianti (Berlín 1909), 10.G.Puccini – Tosca ( Berlín 1909), 11.B.Smetana – Nekamenujte proroky 1910

 


Galerie