Máj | K. H. Mácha (Premiéra: 30. 4. 2003)

Na jaře 2003 jsme měli ve Viole premiéru Máchova básnického velezpěvu MÁJ.

Říká ho, zpívá ho, velebí ho Bára Hrzánová v nastudování Miloše Horanského s hudbou Emila Viklického.

Za těch deset roků je to kolem 150 repríz ve Viole a zhruba stejně tolik doslova po celých Čechách, Moravě a Slezsku. Mnohde vícekrát než jednou (např. Poděbrady, Písek, Opava…)

S nejvyšším úžasem a úctou k Máchovi a s rozechvěním z mimořádné Báry Hrzánové a s radostí nad vyspělým publikem — často velmi mladým — oslavujeme těch deset roků úchvatu z Máchova génia, který jediným tvořivým gestem povznesl českou poezii a jazyk k absolutnu.

Miloš Horanský — režisér

Lyrickoepická báseň vydaná v dubnu 1836, sedm měsíců před Máchovou smrtí. Obsahuje prolog „Čechové jsou národ dobrý”, čtyři zpěvy a dvě intermezza. Máchovými současníky (kromě Karla Sabiny) přijatá rozpačitě až nepřátelsky. Ale obdivně a programotvorně už generací Nerudovou a uctívaná surrealisty v čele s Nezvalem a Teigem. Máchovu velebáseň jara, lásky a smrti uvádíme v podání Barbory Hrzánové.

Hrzánová přednáší celý Máj zpaměti, už to je samo o sobě hodno obdivu, a zmocňuje se ho suverénně a především — a v tom je dědicem Mistrů z Violy — dokáže vychutnat sebemenší odstín Máchovy voňavé češtiny a zprostředkovat hlubiny významů, do nichž se její a Horanského interpretace neváhá nořit s odvahou vroucně zamilovaného potápěče.

Radmila Hrdinová, Právo, 21. 5. 2003

Nádherné představení jednoho herce, vlastně herečky. (…) V Máji od začátku prostřela široký prodejní pult, na který vyložila všechny polohy svého širokého umění. Odtajnila i zasuté šuplíčky svého hlasového fondu a připravila celou kolekci gest. Všechno přetavila do strhujícího ohňostroje slov, oslavujícího všem známou poezii omračujícím způsobem.

Jaromír Komorous, webmagazín Rozhledna

Předpokládaný konec představení: 21.15 hod.
Představení nemá přestávku.