Gogol ve svém monologu s neobyčejnou empatií a zároveň se smyslem pro místy až krutou grotesku dává nahlédnout do mysli malého bezvýznamného človíčka, který se stále více propadá do svého šílenství. A Jan Přeučil se opět po letech v režii Jaroslava Gillara vrací s mistrovským jevištním monodramatem do Violy.

Na původní premiéru v roce 1967 Jan Přeučil vzpomíná: „Bláznovy zápisky mě uchvátily, protože jsem Gogola miloval. A navíc jsem zde hrál postavu zcela vyšinutou mimo zákony normálního myšlení. Představení ve Viole byla vždycky plná a hra tu dosáhla více než sta repríz!“

Návrat Jana Přeučila k roli, kterou si zahrál před více jak půl stoletím, představuje nejenom šťastný výběr textu a jeho aktuálního potenciálu, ale ukazuje i posuny v hereckém výrazu, které jsou po letech patrné a vrhají na jeho postavu Popriščina jiné světlo.

(Divadelní noviny)