Tři gentlemani (Premiéra: 29. 4. 2014)

Humorná koláž věnovaná staré dobré Anglii, pravlasti gentlemanů.

Z děl Karla Čapka, H. H. Munra — Sakiho a Petera Mayla sestavily Lída Engelová a Johana Kudláčková.

Účinkují: Marek Eben, Václav Kopta, Jan Vlasák
Hudba: Petr Skoumal
Výprava: Ivo Žídek
Režie: Lída Engelová

V neděli 28. září 2014 zemřel ve věku 76 let skladatel, zpěvák, textař a pianista Petr Skoumal. Petr Skoumal byl známý nejenom svou tvorbou pro děti, kterou zasáhl několik generací (mezi nejznámější patří večerníčkové melodie Maxipes Fík nebo Bob a Bobek), ale také psaním písniček pro dospělé a tvorbou filmové hudby. S Janem Vodňanským, s kterým tvořil autorskou dvojici vystupoval v pražském Činoherním klubu, byl blízkým spolupracovníkem Divadla v Dlouhé. Představení Tři gentlemani v pražské Viole bylo jeho poslední premiérou.

Vzpomínka na PETRA SKOUMALA  (úryvek z nekrologu P.Klusáka v LN 29. 9. 2014):

Je to pitomý a nepatřičný pocit — psát v minulém čase o někom, kdo byl tak pevně spjatý s dobrou náladou a klidným, uvolněným náhledem na život.

Především díky jeho tvorbě pro děti se dá směle říct, že jeho hudba u nás zasáhla plošně několik generací, včetně té, která teprve dospívá. K nejširšímu publiku nepochybně dolétly dodnes nezestárlé večerníčkové seriály Mxipes Fík (1976) a Bob a Bobek (1979). Ale Skoumal byl renesanční autor s velkolepým skóre písniček a nadhudebním vkusem. Kdyby žil ve svobodnějších poměrech, byl by dost možná hitmakerem. Doba po roce 1968 se svými zákazy ho vytlačila stranou k „užitné” hudbě. „Říkali ti, že krást se nemá, a mezitím ti ukradli celej život,” komentoval Skoumal dobu v písni Poločas rozpadu. Sám si nic ukrást nenechal: spolupracoval jen s tím, s kým chtěl, a zanechal jedinečnou stopu.

Angličtí autoři píší podle názoru Karla Čapka čtyřsetstránkové romány. Jsou však i tací, kteří píší texty krátké — epigramy počínaje a satirickými či humoristickými črtami konče.Hector Hugh Munro-Saki se narodil koncem 19. století. Ke zvláštnostem jeho osudu patří heslo: čím déle od mé smrti, tím budu slavnější. Ne nadarmo také obě Sakiho povídky,které uvádíme, pocházejí ze sbírky Kruté šprýmy. Peter Mayle se narodil ve století dvacátém a je víc než populární už za svého života. Styly psaní Sakiho i Mayla jsou různé. Společnou mají gentlemanskou duši. Myslíme, že Karel Čapek by měl tyhle své anglické kolegy rád.

A jak to je s gentlemany u nás? Několik jsem jich za život potkala. Anglicky podle popisu Karla Čapka ne vždycky vypadali, ale gentlemanskou duši měli. Mezi herci v tomto smyslu nápadně vynikal Josef Somr. Na jevišti Violy se objevuje téměř od jejího založení,tedy 50 let.Měla jsem tu čest s ním pracovat v rozhlase i ve Viole na řadě rolí, napsaných skvělými dramatiky i textech z per báječných prozaiků a básníků (na repertoáru Violy je stále třeba Coburnův Gin, Hemingwayův Stařec a moře či koláž z Préverta Jako zázrakem).

Tři gentlemani je inscenace vytvořená jako pocta Josefu Somrovi k jeho kulatému životnímu jubileu.

Lída Engelová

Marek Eben je violovým umělcem téměř od začátků její existence. V jednom violovém sborníku napsal, že Viola je jako sklenice medu pro medvídka Pú, kterého zde hrál. Začátkem devadesátých let uvedl spolu s Miluší Viklickou a kolegy hudebníky Lunapark v hlavě, portrét Laurence Ferlinghettiho. Jako pokračování cyklu „poezie a jazz” se hrál řadu let.

Jan Vlasák byl již od šedesátých let pravidelným návštěvníkem „poetické vinárny”. Koncem 80. let se naučil zpaměti Máchův Máj, který zde přednesl za klavírního doprovodu své dcery Aničky.

Petr Skoumal nejdříve Violu navštěvoval a účinkoval v některých představeních. Vzpomíná na Evu Olmerovou i jiné výrazné umělce té doby a lituje, že se s nimi už bohužel nesetká.

Hector Hugh Munro zvaný Saki
Britský spisovatel a žurnalista, narozený roku 1870. Proslavil se povídkami — Reginald, Reginald v Rusku, Bestie a nadbestie — napsanými s notnou dávkou typicky anglosaského, suše duchaplného humoru, jak jej známe z komedií o generaci staršího Oscara Wildea. Dobrodružné sklony, které Saki zdědil po otci, policejním inspektoru v Barmě, z něho učinily světoběžníka. Nakonec ho přivedly na bojiště první světové války, kde roku 1916 padl.

Peter Mayle
Narodil se roku 1936 v Brightonu, mnoho let pracoval v reklamě a psal naučné knihy pro děti a mládež o sexuálním životě. Světovou proslulost získal ve svých padesáti letech, kdy vyšla jeho kniha postřehů a vyprávění Rok v Provence. Tam se také natrvalo usadil. Od mládí ho velice zajímalo jak žijí nejbohatší lidé. Z módního pánského časopisu GQ dostal nabídku používat otevřený účet,se kterým se mezi boháči mohl neomezeně pohybovat. Během čtyř let náročné práce vznikla z jeho příspěvků pro GQ kniha povídek,přeložená do češtiny pod výmluvným názvem Pozemské radosti.

Karel Čapek (1890–1938)
Spisovatel světové proslulý svými protifašistickými prózami a dramaty. Srdce svých čtenářů však dokázal získat i postřehy o kouzlu maličkostí, bez kterých je život nuda. Jedinečný pozorovatelský talent,schopnost vyhmátnout humorné stránky života a zároveň úcta k tradičním hodnotám dýchají z každé kapitoly jeho Anglických listů. Pro nás tak objevil Anglii jako pravlast demokracie, kde gentlemani svobodně hlásají svoje názory pod korunami stromů i pod klenbou Parlamentu.

Úryvky z Anglických listů Karla Čapka

Zdá se mi, že Anglie je země, kde i lidé objevili tajemství jak stárnout krásně a důstojně. Chce-li kontinentální člověk někoho nebo něco zvlášť něžně oslovit,užije deminutiva a označuje milované věci jako “malé”; ale Angličan je nazývá” dear old”. V Anglii je mnoho věcí, které jsou ve velké vážnosti ne proto,že jsou užitečné,ale proto,že jsou staré.
Anglický gentleman, to je odměřená sloučenina mlčení, ochoty, důstojnosti, sportu, novin a počestnosti. Tady si lidé dovedou vždycky navzájem pomoci, ale nikdy si nemají co říci, ledaže je to o počasí. Proto asi Angličané vynalezli všechny hry, protože se při nich nemluví. Místo hospod, kde se sedí ,pije a povídá, vynašli bary, kde se stojí, pije a mlčí.
Uzavřené londýnské kluby-to jsou sály,kde gentlemani kouří,jiné sály,kde píší a kouří,a jiné,kde kouří a čtou;všude vane dech slávy a starých kožených křesel.Jářku,kdybychom měli takové staré kožené židle,měli bychom také tradici.Naše tradice není podložena tak starými a zejména tak komfortními lenoškamu;jelikož nemá na čem sedět,visí ve vzduchu…

Poslechněte si pořad Mozaika (ČRo Vltava) a přečtěte si recenzi v Divadelních novinách.

S laskavou podporou nakladatelství OLYMPIA

Předpokládaný konec představení: 21.50 hod.